Básničky k recitaci

ÓDA NA LELKY

Emanuel Frynta

Kromě paní učitelky
celá třída chytá lelky,
tlustý, tenký, malý, velký,
sedí jako přišití,
hledí něco chytiti.
Už je lelků plná třída,
okna, skříně, stůl i křída,
nadarmo se nepovídá,
že se dílo podaří,
když se ruka k ruce přidá.
Někdy se to vydaří.
Jenom paní učitelka,
chudák nešťastná, div nelká,
nechytila od pondělka
ani jediného lelka,
jí se totiž nelekne
nikdo, ani lelek ne.

JAK TAŠKÁŘ NAPÁLIL TAŠKÁŘE

Jiří Žáček

Kráčí taškář z Horní Lhoty,
nese pytel popela.
Až já kápnu na hlupáka,
ošidím ho zvesela!

Kráčí taškář z Dolní Lhoty,
nese pytel žaludů.
Až já kápnu na hlupáka,
já ho šetřit nebudu!

Potkali se na rozcestí,
sesedli se k oddechu.
"Copak neseš?"
"Pytel mouky!
A ty?"
"Pytel ořechů!"

Taškáři se dohadují,
křikem plaší lesní zvěř.
"Dám ti mouku za ořechy!
Neproděláš, to mi věř!"

Vzali pytle a šli domů.
Hopsa hejsa hopsasa!
Viděli jste milí zlatí,
takového ťulpasa?!

A když pytle rozvázali,
smích jim ztuhl na tváři.
Čert vem toho podvodníka!
křičí oba taškáři.

MALÁ ZMOKLÁ SLEPICE

Jiří Žáček

Koko-koko-kolegyně,
kamarádky z ulice,
ještě na to myslím s děsem –
zdálo se mi včera, že jsem
malá zmoklá slepice!

Koko-koko-kolektivně
seděla jsem na hřadu,
snášela jsem, kdákala jsem
pronikavým kvočním hlasem,
když měl kohout poradu.

Koko-koko-koncem týdne
přišel sedlák: Puť, puť, puť!
Popadly mě silné dlaně:
Zejtra budeš na smetaně!
Zkrátka horor! Dobrou chuť!

Koko-koko-kolegyně,
Katko, Hanko, Alice –
upřímně mi odpovězte,
taky se vám zdává, že jste
malé zmoklé slepice?

MOJE TUŽKA UŠATÁ

Jan Vodňanský

Moje tužka ušatá
poskakuje sem a tam
Buďto píše nebo kreslí
neptá se mě vůbec jestli
může papír počmárat
proto tužku svou mám rád

Buďto čmárá nebo píše
zvířata i jejich skrýše
kreslí když ji napadnou
květy které nezvadnou

Moje tužka všeho schopná
včera vyskočila z okna
vyvolala paniku
rejdila po chodníku

Moje tužka ušatá
poskakuje sem a tam
Tuhu má a taky uši
všechno slyší nebo tuší
láká kluky děvčata
Moje tužka ušatá

Tygrův den

Jan Vodňanský

Tygr vstává z postele
pěkně si ji ustele
a pak cvičí rozcvičku
tygří pozdrav sluníčku

Máma tygra umyje
ať je chloubou Indie
pak mu pruhy učeše
ať je světu k potěše

Hopla hop a dupy dup
tygr běží na nákup
a pak s mámou tygřicí
sype kaši skořicí

Když má dobrou náladu
metá salta pozadu
čuchá vůni u kytek
ve vsi plaší dobytek

Veselo je v pralese
tygr palmou zatřese
kokosové ořechy
padaj´ domkům na střechy

Tygr domů metelí
za laskavou postelí
na dobrou noc hubičku
pak se stulí v klubíčku
 

Malovaná pohádka

Jiří Žáček

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Koho do ní namaluju,
aby byla v pořádku?
Princeznu a Babu Jagu?
Draka, co má dračí spády?
Honzu nebo loupežníky?
Sebe a své kamarády?
Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Potom vám ji celou povím,
umím ji i pozpátku.

Nad zelenou louží
vosa bosa krouží
už snad od pátku.
Bříško, krk i záda
prohlíží si ráda
v lesklém zrcátku.

Kroutí se a kroutí
v zelenavém proutí,
pyšně nosí nos.
„Jak mi to dnes sluší!
Já jsem, na mou duši,
nejkrásnější z vos!“

Venku před maštalí
čtyři koně stáli,
bílé hříbátko.
Hříbě zasmálo se,
rozběhlo se v rose,
vypilo té vose
zrcátko.

Bleší cirkus

Miloš Kratochvíl

Celá vesnice se těší –
zavítá k nám cirkus bleší!

V pátek přišel na náves
tulák a s ním starý pes.
„Tak jsem u vás!“ tulák volá.
„Já, pes Rek a bleší škola!
Kdo má deset korun v hrsti,
smí hladit psa proti srsti!“

Přihlásil se truhlář Pech,
pohladil psa po zádech
a psí blechy na to tata
změnily ho v akrobata.

Skákal jak stín čertích rohů,
dal si za krk pravou nohu…
„Vidíte to!“ tulák křičí,
„jak s ním blechy krásně cvičí!“

Tak vypadá cirkus bleší.
Kdo ho nezná, ať se těší!

Slon

Jiří Dědeček

Mně se nejvíc líbí slon,
chtěl bych mít nos jako on.
Nosil bych ho omotaný kolem těla,
celá naše třída by mi záviděla.

Prostě bych se jednou rád stal slonem,
jenomže to nepůjde tak honem.
Nebude to lehké, já to vím,
pro začátek aspoň hodně jím!

Ufo, ufo, ufoni

Jiří Žáček

Ufo, ufo, ufoni
přiletěli k Mimoni,
snesli se k nám na zahradu
pod velikou jabloní.

Je to vážně k nevíře –
vyskákali z talíře
a hned se mě vyptávali,
co jsem vlastně za zvíře.

Já jsem člověk, živý tvor,
přednáším jak profesor,
nejmoudřejší ze všech tvorů,
vládce země, vod i hor…

Řehtali se velice:
Jste jen pyšné opice!
Máme pro vás připravenou
rezervaci v Africe!

Světovláda člověčí
zeměkouli nesvědčí,
experiment Člověk končí,
ohrožoval bezpečí!

A mě hrůzou polil pot,
vždyť jsem člověk a ne skot…
A v tom začal zvonit budík,
což mi prvně přišlo vhod.

Jdu se projít k potoku,
pes mi běží po boku…
Přestaň strašit lidi ve snu,
zatracený Hitchcocku!

Dva sysli

Libor Machata

Dva sysli se sešli
když z kopečka sešli
byli řádně sešlí
jen pletli nohama.

Vylezli na jedli
aby se najedli
jedli houby jedlý
plnýma prackama.

Pivo pili s pílí
až se přiopili
usnuli a opylili
kytky vousama.

Vzduch se náhle víří
přilétli dva výři
a ty spící syslíky
zhltli i s chlupama.